V parku stojí dlouhá léta sousoší nahého páru a dělá lidem radost svou krásou a láskou, kterou zobrazuje. Jednoho dne jde kolem kouzelná víla a dojme ji, že jsou milenci navždy zobrazení tak, že se jejich rty nikdy nedotknou, a rozhodne se jim za dlouholetou službu umění udělat radost. Mávne kouzelným proutkem a sousoší na patnáct minut ožije. Oživlý pár si navzájem beze slova s porozuměním pohlédne do očí a rychle zmizí do křoví. Víla dojatě vzdychne. Z křoví se záhy začne ozývat spousta šustění, hihňání, zvuky zjevného potěšení… Po patnácti minutách se pár s blaženým výrazem vynoří z křoví a žena se vděčně usměje na vílu: „Děkujeme vám za tento čas, vzácná paní, dokonce jsme se stihli i vystřídat v tom, kdo bude ty zatracené holuby držet a kdo na ně bude kálet…“